Sumatra I. - Přes hory a doly za orangutany

03.02.2018

Představovali jste si někdy, jak to asi vypadalo v pravěku? Panenská příroda, divoká zvířata a doutnající sopky? Já mnohokrát, a proto jsem se rozhodla navštívit indonéský ostrov Sumatra. V příspěvcích o Sumatře zjistíte, zda jsem přežila noc v džungli, jak vypadá setkání s činnou sopkou nebo batackým šamanem. Vzhledem k tomu, že je to ostrov opravdu rozlehlý, podařilo se mi tentokrát navštívit jen jeho severovýchodní část na trase Medan - Bukit Lawang - Berastagi - Danau Toba. 

Můj vysněný výlet za orangutany na Sumatru začíná v Kuala Lumpuru, což je co by kamenem dohodil do sumaterského Medanu. Letadlo má jako obvykle zpoždění, naštěstí jen 2 hodiny, což není samo o sobě nic hrozného, pokud kvůli tomu potom nechytneme zácpu. A to ne zácpu ledajakou, nýbrž medanskou... takže popojíždíme a čekáme a čekáme a pak se setmí a začne lít jako z konve. Prostě ideální počasí na výlet. A do toho ta kvalitní asfaltka plný výtluků, které mnohdy zabírají většinu silnice. Ale tak to se dalo čekat, že.. po několika hodinách úspěšně před půlnocí dodrncáme do cílové vesničky - Bukit Lawang.

 Za vydatného lijáku přebíháme dřevěný můstek přes již solidně rozbouřenou řeku a já tajně doufám, že další den již pršet nebude, abychom mohli vyrazit na výlet do džungle za orangutany. Ubytování je mimořádně pozoruhodné. Nejlepší jsou postele, které připomínají spíše rakvičky, než postele, neboť jsou obloženy kachličkami.

Což, jak jsem posléze zjistila, je na Sumatře docela obvyklé. Kromě postelí kachličkami obkládají také například kostely nebo hroby či hrobky. Později jsme se dozvěděla, že rodiny budují své hrobky na rodinných pozemcích, aby tak potomkům zabránili, aby prodali rodinnou půdu (celkem chytrý přístup, musím říct). Takže jsou nesystematicky rozesety po krajině a vykukují na vás na každém rohu. Na Samosiru jsou navíc upgradovány typickými špičatými střechami. Ale o tom více až v příspěvku ohledně jezera Toba.

Ale zpět do Bukit Lawang. Usínám s myšlenkou, že když se ta rozbouřená řeka vyleje z břehů, alespoň mi postel neodplave...kachličky se nakonec jeví, jako celkem praktické.

Ráno už svítí slunce a můžeme tudíž vyrazit na dvoudenní trek do NP Bukit Lawang a já tajně doufám, že uvidím nějaké ty orangutany a možná i tygry, ale spíš ty orangutany. No a samozřejmě nevyrážíme sami. Cestou potkáváme spoustu dalších skupinek dychtících po tom, aby alespoň na chvíli zahlédli nějaké to divoké zvířátko. Což se vzhledem k počtu návštěvníků jeví celkem málo pravděpodobné. Průvodce je klasicky milý a malý. Anglicky moc neumí, což mistrně maskuje tím, že se neustále ptá, jestli jsem OK. Nejsem si jistá, jestli vypadám tak bídně, nebo se tak ptá všech. Tak raději doufám v tu druhou variantu. V první fázi slušně odpovídám, v druhé už mi chlapec leze na nervy a ve třetí už nemám moc sílu reagovat, což frekvenci ok otázek ještě zvyšuje. Ach!

Křižujeme džungli nahoru a dolů a dolů a nahoru a máme celkem štěstí, vidíme několik opic, páva, mravence, ještěrky a nakonec i vytoužené orangutany. Očividně jich tady mají pár ochočených, ale vidíme i ty vysoko v korunách stromů. Orangutani totiž žijí ve výšce 20-30 metrů a na zem sestupují jen zřídka.  

 Jak se den chýlí ke konci, výstupy jsou čím dál tím více pomalejší a sestupy náročnější. A ten poslední je nejhustější, teda v podstatě nejřidší... proplétáme se kořeny majestátních stromů po rozbahněné cestičce směrem do údolí, občas po dvou, občas po čtyřech a občas pro jistotu po zadku. Přichází fáze 4, kdy začínám klást otázky typu "Kdy už tam budeme?" Odpovědi jsou různorodé, ale převažuje ta, že "za hodinu"... což mě opravdu neuspokojuje... Ale nekonečná hodina přece jenom uplyne a my dorazíme do našeho tábořiště na břehu řeky, a to ve stavu totálního prasátka - upocená, unavená, zabahněná, ale šťastná. Měním prasátkovské svršky za plavky a okamžitě testuji řeku, proud je sice silný, ale potřeba vody silnější. Byla jsem moc zvědavá, jaké to bude spát v džungli ve stanu. Z peruánské džungle si pamatuju, že to byl hrozný kravál, takže jsem nezamhouřila oka... (pokračování příště)