Loutky na Jávě

25.11.2017

Baví mne loutky, to už jste si asi všimli. Vlastně to byl jeden z důvodů, proč jsem vyrazila do Indonésie. Existují zde dva typy loutkového divadla, wayang kulit a wayang golek. Wayang kulit je stínové divadlo, při kterém se používají loutky vyřezávané z kravské kůže. Je typický zejména pro střední Jávu a můžete ho sledovat i na Bali při některých významných obřadech (například při úplňku). Wayang golek používá oproti tomu loutky dřevěné. A ty mne právě lákaly nejvíce. Jenže chybička se vloudila, za celé čtyři měsíce jsem na Bali neobjevila řezbáře, který by dělal dřevěné loutky. 

A tak jsem se v lednu 2016 nakonec vypravila do města Bandung na západní Jávě, které je proslaveno výrobou dřevěných loutek a loutkoherectvím vůbec. Nakonec jsem si na doporučení bývalé studentky loutkoherectví domluvila dvoutýdenní kurz ve vesnici Jelekong, asi 30 minut od Bandungu v Kampungu Giri Harja. Kampung je něco jako sousedství, což v tomhle případě znamenalo jednu hlavní ulici a spoustu přilehlých, které obývají členové rozvětvené rodiny.
Mistr loutkař je zde nazýván dalang a nejslavnějším členem této rodiny byl zmíněný Asep Sunandar Sunarya. Který měl celkem 5 manželek a 15 dětí. Takže kohokoli jsem zde potkala, tak byl buďto bratr, nebo bratranec, anebo alespoň přivdaná/přiženěný. Je to opravdu zábavné, altánek, ve kterém pracujeme, neustále navštěvují tito sourozenci nebo bratranci včetně jejich dětí a pokouší se o konverzaci v angličtině. Takže to mixujeme různě. Velkou výhodou je, že už mám opravdu zmáklé základní seznamovací fráze v indonéštině, hurá. 

Altánek se mimochodem nachází nad rýžovým políčkem a tudíž i nad vodou, takže se sem docela často nahrnou děti z nedaleké školy a pozorují ryby a kraby a někdy je i loví. Minule vzbudil velké pozdvižení mini had, raději jsem se neptala, jestli je jedovatý nebo ne. Od ubytování to mám do altánku asi tak 5 minut pěšky kolem školy a něčeho, co by se dalo nazvat jako "náměstíčko", až na to, že uprostřed nestojí kašna ale betonová ohrádka plná odpadků, které průběžně pálí. Další bezva záležitostí je místní kolotoč, který se nachází jen pár metrů od "kašny" a na kterém se děti o přestávce vozí. Tolik radosti jsem ještě neviděla. Praktickou ukázkou lidské vynalézavosti jsou také minikolotoče na kolech. Nevím, jak to popsat. Pán sedí a šlape a na kole má přimontováno několik autíček, která se tím šlapáním hýbou, a děti jásají :-)

Vlastní výroba loutky spočívá v několika krocích. Prvním krokem je příprava dřeva, to znamená vytesání hrubého tvaru, dále následuje vlastní řezba a celý proces je zakončen malbou, oblečením a montáží. Musím přiznat, že jsem si neprozřetelně vybrala asi jednu z nejkomplikovanějších postav, Hanomana - opičího krále z eposu Ramajana. A jak jistě tušíte, opice je dost chlupatá a navíc má poměrně velký ocas, takže ano, opravdu jsem si při detailním vyřezávání porostu užila spoustu legrace a po třech týdnech intenzivní práce už toho má tělesná schránka měla opravdu dost. Nicméně se nám opičáka podařilo dokončit a je bezvadný, těším se, až s ním začnu zkoušet nějaké představení.

Share